brutusman

… o všem možném …

Browsing Posts in travel

Antonov AN-225 Mriya

Největší letadlo navštívilo ostravské letiště (po 25-ti letech).

Fotky jsou z ranního odletu v pátek 30.ledna 2015.

DSC_1430

 

DSC_1469

 

 

DSC_1470

 

Technické údaje letadla (zdroj internet):

  • Posádka: 6 osob (pilot, kopilot, dva letoví inženýři, navigátor a radista)
  • Motory: 6x Progress D-18T Series 3 turbofans, každý o tahu 229 kN (51590 lbs)
  • Délka: 84,00 m
  • Výška: 18,20 m
  • Rozpětí křídel: 88,40 m
  • Plocha křídel: 905 m²
  • Rozpětí VOP: 32,65 m
  • Kapacita palivových nádrží: více než 300 000 l
  • Hmotnost prázdného letadla: 175 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 600 000 kg
  • Náklad vně letadla:
    • Max. hmotnost: 200 tun
  • Náklad uvnitř letadla
    • Max. hmotnost: 250 tun
    • Max. výška: 4,4 m
    • Max. šířka: 6,4 m
    • Max. délka: 43,0 m
  • Objem nákladového prostoru: 1 220 m³
    • Cestující: cca 60-70 osob (kabina v zadní části trupu nad nákladovým prostorem)

Výkony

  • Cestovní rychlost: 800 km/h
  • Maximální rychlost: 850 km/h
  • Potřebná délka ranveje: 3000 – 3500 m
  • Dostup: 11 000 m
  • Cestovní výška: 9 000 m
  • Dolet:
    • S nákladem 200 tun v trupu: 4 500 km
    • S nákladem 150 tun v trupu: 7 000 km
    • S nákladem 100 tun v trupu: 9 600 km
    • Bez nákladu: 15 400 km

 

 

Do fotogalerie jsem přidal pár fotek novoročního ohňostroje v Praze ze dne 1.1.2013.

DSC_0799

Do fotogalerie do alba Turanj přidáno 20 nových fotografií pořízených v září 2012.

Přidal jsem do fotogalerie fotky zříceniny hradu Lichnice, které jsem tam pořídil v létě 2011.

Lichnice či Lichtenburk je zřícenina hradu v Železných horách, nacházející se na skalnatém návrší v nadmořské výšce 480 m n.m. nad městem Třemošnice. Leží při hranici Národní přírodní rezervace Lichnice – Kaňkovy hory a je součástí CHKO Železné hory.

Hrad Lichnice má tvar pravidelného trojúhelníku o rozměrech 120 × 110 × 80 metrů. 110 metrová východní část byla opatřena bránou s přístupovou cestou a byla chráněna mohutným příkopem s valem. Příkop se táhl i pod jihozápadní 120 metrovou stranou. Severní strana byla chráněna Lovětínskou roklí.

 

Turanj

Zajímavý tip na místo, kde lze udělat zastávku při cestě autem do Chorvatska – obec Turanj.

V tomto městečku, které leží jižně od města Karlovač, (střední část Chorvatska), je jedno ze dvou vojenských muzeí otevřených pro veřejnost v Chorvatsku.

Turanj Na Korani je historická základna na jih od rakousko-uherské pevnosti Karlovač, která byla založena v roce 1582 u řek Korana a Mreznica jako strážný bod proti tureckým nájezdům. Vzhledem ke své strategické poloze, bylo toto místo pod vojenskou správou pro dalších pět století a to i během občanské války v letech 1991-1995.

Tento malý skanzen založil vysloužilý důstojník chorvatské armády v roce 2003.
Nachází se v bývalém dvorku zničené vojenské základny. Místo ještě jasně vykazuje známky poškození (jako mnoho jiných domů v okolí).
Muzeum je určeno nejen pro zobrazení zbraní používaných v chorvatské armádě během poslední války, ale také k uchování vzpomínky na lidi, kteří obětovali své životy, aby bránili svou vlast a své město.

 

Pozornost každého pravděpodobně jako první upoutá originální stíhací letoun MiG-21bis z chorvatského letectva (Hrvatske Zracne Snage, HZS).
Letadlo je ve výborném stavu a je v původních barvách, tak jak byl v roce 1995 u HZS. Je vyzbrojen raketomety UV-32-57 a UV-16-57.

 

 

Ještě je tu k vidění jeden letoun, přesněji vrak letounu. Jedná se opět o MiG-21bis, který byl sestřelen dne 6. listopadu 1991, poblíž obce Slunj. Podle seriového čísla 17130 je známo, že letadlo sloužilo u 117. pluku bývalého jugoslávského letectva a protivzdušné obrany (Ratno Vazduhoplovstvo i Protivvazdushna Odbrana – JRViPVO).

 

 

Zvláštní místo je vyhrazeno pro dva “domácí” obrněné transportéry. Menší ze dvou, “M-91 Straško”,
byl vlastně obrněný traktor, vyzbrojený kulometem německé výroby – MG42.

Druhým je “M-91 Sveti Juraj” vůz upravený v podobně. A i přes relativně čerstvou vrstvu barvy, je ještě vidět jasná stopa po zásahu granátem RPG-7 nad dveřmi řidiče.

 

Další poutavá část tohoto muzea je řada obrněných vozidel používaných v chorvatské armádě během války. Obsahuje například tank T-55, M4A3 Sherman (pravděpodobně varianta Firefly s delším 76mm dělem), jeden M36 Jackson tank. Dále jsou zde   kanon M3A-1 Flak ráže 94mm,  ZIS M42 – ruský protitankový kanón ráže 76 mm a dva britské 6Pdr ráže 57mm.

 

 

 

 

 

 

 

 

Návštěvu tohoto muzea mohu jedině doporučit.

GPS souřadnice:  45.462971   15.567057

Praha v noci – 1. část

První fotografii není snad potřeba ani popisovat. Jedná se o pohled na Pražský hrad a Karlův most z Novotného lávky.

Pražský hrad je asi nejvýznamnější a nejznámější český hrad nad řekou Vltavou v centru Prahy. Býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století jeden z největších hradních komplexů na světě. Hrad je často považován za symbol města i České republiky. Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší v České republice. Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Most byl postupně ozdoben jednatřiceti sochami a sousošími.

 

Staroměstská mostecká věž je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Nachází se v Praze na Starém Městě na Křižovnickém náměstí při pravobřežním vstupu na Karlův most na královské cestě. Jedná se o gotickou věž postavenou společně s mostem Petrem Parléřem. Věž nad prvním mostním pilířem Karlova mostu má tvar třípatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou střechou pokrytou břidlicí. Na jižní straně se nachází hranolovitý přístavek se schodištěm a vlastní střechou, kudy vede vstup do vyšších pater věže. Na ochoz věže se dostaneme po 138 schodech. Výška věže činí 47 metrů nad rovinou mostu, nad hladinou Vltavy je to 57 metrů. Nárožní věžičky se nacházejí ve výšce 64 metrů.

 

  Malostranské mostecké věže jsou dvě stylově odlišné nestejně vysoké věže, propojené branou, tvořící vstup z Karlova mostu na Malou Stranu na královské cestě na počátku Mostecké ulice. Nižší z obou věží se také nazývá Juditina věž, protože byla součástí Juditina mostu, předchůdce dnešního mostu Karlova. Byla zbudována z kvádříkového zdiva v románském slohu v druhé polovině dvanáctého století. Zhruba na místě původní druhé románské mostecké věže byla zbudována nová, gotická věž. Její základy byly postaveny na začátku 15. století, ale vzhledem k bouřlivému husitskému období bylo ke stavbě přistoupeno až za Jiřího z Poděbrad v roce 1464. Věž je zřetelně inspirována parléřovskou Staroměstskou mosteckou věží, ale chybí zde náročná symbolika sochařské výzdoby, výklenky pro sochy na západní a východní straně věže zůstaly prázdné. Dnešní podoba věže pochází z let 1879-83, kdy došlo k její obnově architektem Josefem Mockrem.

 

Socha Bruncvíka není umístěna přímo na Karlově mostě, stojí mimo řadu soch na podstavci. Autor ji vytesal v kombinaci vlastní představy a podle fragmentu sochy z 15. století. Socha symbolizuje rytíře s taseným mečem, se lvem u nohou a erbem po boku.  Legenda o Bruncvíkovi vypráví, že se vydal do cizích zemí vydobýt si právo na vylepšený erb s vyobrazením lva místo dosavadní černé orlice. Lva na svých cestách opravdu potkal a podařilo se mu ho zachránit před drakem. Bruncvík vlastnil kouzelný meč, který podle pověsti sám srážel hlavy nepřátelům. Po návratu domů ho zakopal na Karlově mostě. Má ho vyzvednout sv. Václav v místě, kde jeho kůň kopytem rozkopne zem na mostě při cestě na pomoc české zemi. Meč zničí nepřátele a bude navždy klid v Čechách.

 

Mým posledním dnešním zastavením je Hanavský pavilon, který se nachází v Letenských sadech. Původně to byl výstavní pavilon komárovských železáren na Jubilejní výstavě roku 1891 postavený v novobarokním slohu podle návrhu Zdeňka Fialy. V roce 1898 byl pavilon přemístěn na dnešní místo do Letenských sadů. Rekonstruován byl v letech 1966 až 1968. V současné době je v objektu restaurace.

 

 

 

 

Zdroj informací: wikipedia.org

 

 

Do fotogalerie přidány fotografie ohňostroje, který se konal 8.října 2011 u příležitosti Pardubických městských slavností.

dsc_2629 dsc_2344 dsc_2581

towerVojenský výcvikový prostor byl založen roku 1904, rakouská armáda zde zabrala přes 3000 ha půdy, na vytvořeni cvičiště pro velká polní cvičení, byla zde i střelnice. Během 1. světové války zde byli drženi italští a ruští zajatci.  Prostor využívala též armáda za  1.republiky. V té době bylo rozhodnuto o likvidaci obce Mladá, jejíž obyvatelstvo bylo přesídleno. Ruiny vesnice později posloužily při cvičné střelbě. Od roku 1921 je v provozu též vojenská železniční trat z Lysé nad Labem, uváděná dnes pod číslem 232. Mezi válkami zde bylo zřízeno i vojenské letiště Boží Dar

Od roku 1939 prostor využívala německá armáda, dokonce se zde natáčely i filmy německé válečné propagandy, které pak byly ve filmových týdenících vydávány za záběry z východní fronty. Ke konci války se sem dostávaly vojenské pluky, utíkající před rudou armádou do amerického zajetí, byl zde i obrněný vlak, kterým se během pražského povstání vojáci SS snažili zasáhnout do bojů v Praze. Po roce 1945 se zde usídlila československá armáda a to ažflat do roku 1969, kdy byla nahrazena sovětským vojskem, tzv. Střední skupina vojsk, která zde dokonce měla své ústředí ČSSR. Pro potřeby sovětské armády byl denně vypravován z Milovic do Moskvy speciální vlak. V roce 1991 prostor vojska zcela opustila, zůstalo zde obrovské množství opuštěných vojenských i civilních objektu, včetně zmiňovaného letiště. Z větší části byly tyto stavby brzy zdevastovány a jejich vybavení rozkradeno.

V současnosti je celý areál vojenského prostoru volně přístupný včetně letiště. Toto letiště slouží pro provoz ultralehkých sportovních letadel, pořádají se zde též srazy tuningu nebo hudební akce.

 

 map

Zdroj informací: wikipedia.org